Zoo, výlet do Kodaně, Danfoss Universe

Dneska byl dobrej den. Hlavně proto, že jsem konečně měla čas něco udělat a teď s etěším, že dopíšu článek a budu moct jít brzy spát. Ráno jsem se probudila s nějakým bolehlavem a mám podezření, že je to právě z nedostatku spánku. (Některé vtipálky by mohlo napadnout, jestli to není kocovina, ale NE. Od příjezdu do Odense jsem neměla ani kapku alkoholu a nevím, kdy to napravím.)

Každopádně tedy náš tým se rozhodl skončit k velké radosti všech dřív a nechat všechnu práci na další dny. Měla jsem čas si ještě projít město, zjistit, že v Accessories mají opravdu nádherné kousky, objevit další levné supermarkety a koupit si kilo mrkvičky za 4 kr. Doma jsem pak zametla mini smetáčkem celý byt, uklidila vyprané prádlo, zatelefonovala se sestrami a snědla koprovku. Mla jsem ještě z ČR tu z pytlíku a sranda, že knedlíky jsou opravdu český vynález, takže jsem to musela jíst s bagetou. Ale taky dobrota. No, a teď mám dokonce ještě čas napsat článek. Předtím jsem si podle vzoru Bebe nalakovala nehty rudým lakem, takže bych teď měla vyrazit na party ;-) (kdo sleduje sestřin profil na FB, ví, o čem mluvím).

Tak ve zkratce aspoň víte, jakej jsme měla dneska den. A co se událo?

Pořád pracujeme na projektech a už se to všechno vybravuje a modely dostávají jasnější a jasnější barvy. Ale za zmínku stojí pár akcí navíc.

Nejprve veledůležitá věc, že ve středu jsme dostali kola for free, takže teď už brázdíme Odense křížem krážem. Hlavní výhodou je ušetření času. Do školy bychom šli pěšky zhruba 40 minut, na kole jsme tam rychlým tempem za 15 minut. A miluju jejich vyhrazené silničky a stezky pro cyklisty, které jsou všude. V Brně se opravdu někdy bojím. Ještě ten den jsme jeli na stadion, kde jsme se rozjížděli (přijela i novinářka, nafotila nás a další den jsme byli v "odenském" deníku :-)), a pak jsme pokračovali hromadně do blízkého parku, kde nás čekala výborná večeře na účet našeho učitele Palleho Krabba a folklórní tanečky s místními seniory.

Ve čtvrtek byla večer na programu zoo. K ní jsme se dopravili na loďce po říčče. Znovu byla vynikající součástí večeře, kdy jsem toho zase sežrala pravděpodobně nejvíc (pozor, to jsou výjimečné dny, jinak si nás tady moc nevykrmují). Zvířata uvidíte na fotkách, ale bylo to opravdu pěkné. Nové, všechno se snaží vylepšovat, my jsme ještě navíc měli velice charizmatického průvodce, takže jsme hltali veškerá jeho slova ;-)

A pak přišel už očekávaný pátek a náš vytoužený výlet do Kodaně za kamarády z Kalo :-* Během týdne jsme si očíhly, jak se dá v Dánsku stopovat a doufaly, že jsme připravené na všechno. První auto, ve kterém byl děsný binec, ale paní se synáčkem byli hrozně milí, nás vzalo na EXIT 10 km za Odensí. Tam jsme nějakou chvíli čekaly, děsně se bavily a měly zkrátka o zábavu postaráno. Adrenalin stoupl do krve. Načež nám zastavil jeden borec, že toto je teda ten nejhorší exit, co jsme si mohly vybrat a že nás vezme dál, kde určitě chytneme něco spíš. A taky že ano. Myslím, že to bylo tak po 15 minutách, co zastavil kocour s vlasy jak anděl (blonďaté, kudrnaté a nagelované). Pravděpodobně taky trochu známá osobnost. Jel přímo do centra a cesta byla skvělá. Vykládali jsme o jeho rodině, o dánštině, o hospodářské krizi a tak různě. Když jsme pak vypadly z auta, málem jsme tančily. Povedl se nám nejlevnější transport do Kodaně a měly jsme zážitek :-) A zbytek dne už jsme si pak jenom užívali děcek! Přisomrovaly jsme se na jejich univerzitní welcome party, ale nikomu to zas tak nevadilo.

V sobotu jsme si pak prohlédli v rychlosti Kodaň. Nebo spíš hlavně obchody a Christianiu. Podrobnosti se dočtete na netu. Třeba na této adrese

http://dansko.orbion.cz/kodan/christiania/

A docela zajímavé je to. Když to pak vidíte a hlavně cítíte na vlastní oči a uši, říkáte si, jak je tohle možné. Sama nevím, jaký si na to mám udělat názor...

Sobotní večer se pak nachýlil a my spěchaly, tentokrát už vlakem, na naši vlastní welcome party. Večer však dopadl naprosto katastrofálně! Dojely jsme pozdě, začalo pršet, na kolech nemáme blikačky a představa cesty nahoru, dolů a znovu nahoru byla děsivá. Terka se nakonec rozhodla nejít a já jsem ještě na poslední chvíli váhala, ale pak už i mně ujel poslední autobus a bylo rozhodnuto. Spát jsem však šla spát s pěknou depkou, že se straníme už přespříliš, že nás nikdo nebude mít rád a že budeme úplně mimo :-(

K našemu (nebo spíš mému, protože Tera z toho zas tak špatná nebyla :-)) jsme další ráno zjistily, že o nic převratného jsme nepřišly. Klub byl narvaný i jinými zahraničními studenty, tancovat se pořádně nedalo, žádný zahajovací a společný program se nekonal. Tož ale poučení pro příště, že to už musíme jít a líp si rozvrhnout čas. Protože takovéhle štěstí nás už možná nepotká.

No, v neděli jsme totiž brzy ráno odjížděli do zábavného parku Danfoss Universe zhruba přes dvě hodiny cesty autobusem. Zde jsme měli taktéž čerpat inspiraci, protože nás čekala spousta zábavných interaktivních pomůcek, prolízaček, testů a všeho možného. Takový velký svět fyziky, virtuálních vymožeností apod. Bebe, tobě by se tady dost líbilo! Bližší představu možná získáte na fotkách. Ja však musím zmínit "picnic included" :-D Pěkně jsem se přežrala a zas ebyla největší jedlík, čehož si všimli i spolusedící. Taková milá historka:

Seděly jsme s Terkou naproti dvěma spolužákům - Dánům a všichni jsme si tak povídali ve svém jazyce. Já jsem si šla přidat druhou porci, neli ještě větší než tu první,  atak jsme se s Tekrou začali smát a bavit, že ona nechápe, jak to všechno můžu sníst a co víc, jak po tom nepřiberu ani kilo. A najednou oni na mě v angličtině, že se dívají, jak hodně jím a přitom vypadám pořád tak dobře. No, sranda. evidentně můj apetit zaznamenali i jíní, ale naštěstí oni říkali, že mají rádi, když si někdo takhle užívá jídlo, takže od příště jím jedině s nimi :-)

Zítra snad bude čas vložit fotky. Teď šupajdím do postele a k tomu si pustím Ordinačku :-D Mám už nějakej absťák po televizi a vůbec po českých programech ;-)

A obávám se, že děštivé dánské počasí právě začíná...