Takže po úspěšném všeho naplánování jsme v pátek vyrazily opět stopem do Kodaně. Asi po 45 minutch čekání hnedka pod barákem nás paní vzala skoro do centra a řekla, že tady to bude lepší. Mně se to teda vůbec nestálo. Stát na frekventované ulice mezi cyklostezkou a zastávkou autobusu, ale Tera řekla, že chvilku to zkusíme. A skoro hned nám zastavil pán s klučíkem, kteří se zrovna chystali na koncert GreenDay. Vyhodili nás pak velice blízko Lyngby, takže to bylo příjemné.
Sobotní brzký ranní sraz se ovšem neobešel bez běhu. Kdyby tady byla Kačka, tak ji asi vážně švihne :-D Ionut tak dlouho hledal klíče, až už bylo pozdě a my jsme s Terou obtěžkány taškama musely téměř běžet. A v ranních nočních hodinách jsme se zpotily jak prasata. Na srazu byl včas pouze Simon, Bo taky dobíhal a ještě se mu povedlo na přechodu zakopnout a Ionut pak dovalil na kole, které se bál zamčít na tak dlouho u nádru a bohužel s emu to vymstilo a kolo někdo ukradl. Vážně teda chudák malej :-( (Mimochodem klíče od pokoje se nakonec našly pod kobercem!)
S Agisem a Zsofii jsme se potkali ve vlaku a společně pak nastoupili do busu směr Berlín. Tam jsme dorazili kolem poledního. Rozhodli jsme se koupit lístky, přiblížit se k hostelu a pak pokračovat kousek pěšky. (Protože jsme nebyli moc zběhlí v těch lístcích a nevěděli, jak dlouho můžeme cestovat.) Ale musím pochválit sama sebe, že můj orientační smysl a hledání v mapě jsou na slušné úrovní ;-)
Takže tedy na cestě k hostelu nás čekalo vzrušující překvapení v podobě celkem masové demonstrace neonacistů. Pomalu jsme se blížili po cestě plné policejních aut, houkání, ve vzduchu helikoptéra, tak s enám to zdálo podezřelé, až jsme je dostihli - chuligány jedny. Vyřvávali ty svoje hesla obklopeni policejní komandem a auta je pomalu tlačila dál. A kolem nich anarchisti a normální lidi, kteří by jim nejraději nakopali zadek. No, akce jak blázen. Jednu chvíli kolem nás začali lidi utíkat, tak jsme taky běželi, přestože jsme nevěděli proč. Pak tam odchytli nějakýho chlapíka a odváděli ho. Aji jsme se docela báli, protože to bylo nepříjemný. A ti štěkající psi byli taky hodně hrůzostrašní.
Moje poprvé - účast na masivní demonstraci debilů.
Bohužel šli ve stejném směru jako my a k hostelu se jinou cestou dojít nedalo, tudíž jsme byli nuceni neustále čekat, až nás policie pustí přes zátarasu dál. K hostelu jsme dorazili dost pozdě a neměli už náladu vůbec na nic. Stihli jsme ještě "happy hour" v místním baru a dali si dobroučké levné černé německé pivo. Povečeřeli pizzu, děcka ještě dělali nějaký kraviny po hostelu, ale já už jsem spala.
Na další den, abychom všechno stihli, jsme se zúčastnili tzv. free tour. Je vám to výborná věc, která je dokonce i v Praze a dalších různých městech. Mladí lidé provázejí zadarmo (ale stejně jsou většinou skvělí a lidi jim dají velké dýžko) a ukážou zhruba ve třech a pů hodinách to nejdůležitější. Vychytali jsme vtipného Američana, jehož přízvuk byl opravdu silný a občas jsem to nedávala a během urputného soustředění na to, co povídá, na chvilku vypla :-) Ale byl výborný, sympaťák a provází i v Praze a Amstru.
Ovšem rozhodně se chci do Berlína vypravit ještě jednou. Jednak vím o výborném hostelu, kde jsme spali ;-) A druhak to město na vás dýchá strašně silnou historií. Ono to zní dost pateticky, ale je to pravda. Berlínská zeď je všude vidět, nový židovský památník a ještě spousta dalších věcí, které jsem nestihla bohužel vidět. Úžasné!
O půlnoci nám totiž už jel autobus směr Praha, kam pokračoval náš trip. Skupinka devíti lidí se ovšem zúžila na pět. (Opomněla jsme zmínit, že do Berlína pak ještě později večer dorazil Til a jeho kamarádka Řekyně.) Děcka si ještě v podvečer dala "šnicl" v německé hospodě a na nádraží jsme pak už naštěstí byli včas.
Chvalme Student agency za to, jak je komfotní oproti hnusným Eurolines!
A smutněme, že nám celou dobu pršelo a mrholilo a byla kosa, jak někde! (Jo, ale užili jsme si to i tak! :-))
2024 ©