Uplynulé "volno"

Tak jak jsem předesílala, uplynuly dva dny na školním výletě v Kodani, návštěva Peti, která ve středu odjela, pár dnů ve škole a krásný slunečný víkend.

Upřímně nemám vůbec nápad, jak začít...

Co nového jsem viděla v hlavním městě, kde centrum znám, jak svý boty a v Christianii se cítím jako doma... Zde nutno podotknout, že jsem byla ráda, že Peťa tam ani nechtěla jít, protože by to byla moje zhruba pátá návštěva a ani žádný rodilý Dán tam tolikrát nebyl!

Zakusili jsme si ubytovaní v Youth hostelu, což jsme čekali nějaký smradlavý malý hostýlek, ale mile nás vcelku pěkné pokoje překvapily. Nejlepší byl však prosím výhled. Z třináctého party v centru jsme měli město jako na dlani.

Kromě návštěvy všemožných center pro děti, jsme byly i na ministerstvu kultury, což bylo vcelku zajímavé - vidět jak pracují, jaké plánují projekty a tak. A v Christianii nezklamala paní průvodkyně. Byla opravdu vtipná, žije tam tuším od 70. let a je ze Švédska. Tak nám sdělila, jak jim to tam funguje  anefunguje, jaké mají problémy s vládou, že jsou druhou největší turistickou atrakcí v Dánsku a že stejně zhruba 70 % lidí pracuje venku. Návštěva neměla chybu i proto, že jsme zavítali do samých hlubin a viděli šílené domečky se spoustou krámů (já jsem si ovšem připadala jak doma ;-)), které většina lidí postavila ve stavu najetém.

Ve čtvrtek večer nás pak čekala večeře v bufetu - zaplať a sněz, co můžeš. Dánové v tomto opravdu nacházejí velkou oblibu na rozdíl od nás, kde jsou víc rozšířené restauračky s jídelním lístkem. Po srandě na náměstí před radnicí, kdy jsme si koupili pivo a pak se nudili a ofocovali, jsme hledali klub. Jak se potvrdilo i další den - najít něco solidního a levného je nadlidské síly. Nakonec jsme skončili už jen dva v pustém baru, hráli kulečník a měli štěstí, když přišel jeden pán a pilo se na jeho účet :-D

A ještě jedna perla, než zakončím téma výlet. Opravdu lepší cestovat vlakem samotná, protože naši učitelé pravděpodobně zakusili tuto jízdu poprvé. Prvně měl vlak zpoždění pravděpodobně kvůli nám, jelikož jsme postávali před vagónem, než se rozhodlo, kdeže to vlastně máme místa. A ve finále nám pak paní průvodčí sdělila, že tento lístek je až na pozdější datum a že tu vlastně nemáme co dělat. Vypadala na ranařku, ale asi pochopila, že vyhodit celou třídu nemůže a že učitelé opravdu asi cestují poprvé - no já jsme jenom zírala s otevřenou pusou... ale naštěstí jsme dojeli v pořádku a pak už v metru nebloudili.

A v pátek jsme s nechutně promáčenýma botama a v lijáku samozřejmě potkala Peťu na nádraží. Jely jsme rovnou k Ionutovi a měly srandu :-) V sobotu jsme vyrazily do města na obhlídku pamětihodností. Kupodivu nepršelo. Co se nám přihodilo: Chtěly jsme někde usednout a pojíst, a nejlépe samozřejmě v teple a v blízkosti záchodů :-D Takové místo se ale nenachází lehko. Naštěstí však v posledním patře obchodního domu byla podlaha, a tak jsme chvilku váhaly, ale pak se pěkně vyvalily. Hezky jsme hodovaly, nikdo nás nepříšel sprdnout, ale pak nám začalo být podivné, že už tam nikdo není. Jenže bylo teprvě pět hodin, nám se ještě chtělo na záchod, a tak jsme si řekly, že půjdem a apk už teda vylezem. Na WC si nás však našel bodyguard s tím, že už mají 15 minut zavřeno. Než to asi proběhl všechno do posledního patra, aby nás objevil... :-D

Večer jsme se těšili do klubu a já jsme jenom tajně doufala, že nebudeme chodit po městě jak šašci a hledat a ve finále nic nenajdeme. Bohužel moje obavy se téměř naplnily. Chodili jsme, chodili a ne krátko, ale našli, ale nepustili nás. Dánové proklatí, anebo možná jenom ten trapák v nafouklé vestě. Nevím, co dělají v EU, když neakceptují občanku jako ID průkaz a vyžadují pas nebo řidičák (a to samozřejmě jen nejnovější verzi). Půlka se nás dostala dovnitř a druhá půlka se zasekla venku. Nasraně (opravdu a já jsem byla hooooooodne rozčilená) jsme se teda přesunuli vedle do baru, že si dáme aspoň panáky. Jenže ten nafoukanej panák odvedle vzápětí dorazil taky, že jde zkontrolovat bar. Tak jsme se zdekovali domů, no pěknej večer. Plus jsme nasbírala pěknou řádku plechovek a našla dvě sklinky, ale když jsem si to během této aférky ukryla do křoví, poté už to tam nebylo ;-(

A byla neděle a my jsme spali dlouho a pak si za sluníčka udělaly výlet po Lyngby. Večer jsme pak vyrazili na společnou Kalo večeři, která byla trochu pálivá a bylo jí málo, ale hlavně, že jsme zase viděli ostatní :-) Sranda byla potom, kdy jsme na počítači, který mají v kuchyni k dispozici, pařili karaoke ;-) Aji Dalča zpívala a nemusela být ani opilá - fakt dobrá zábava.

V pondělí celkem brzy ráno jsme vyrazily, aby Peťa spatřila taky krásy mého dočasného domova. Stále nepršelo a dokonce skoro svítilo sluníčko. Na odpolední prohlídku města jsme si půjčily kolo a vyjely. Nejvíc srandy jsme si užily v Andersenovým městečku, kde jsme se marně snažily vjet do samospouště - tak to dopadá, když má někdo nápad, že uděláme fotku "jakože projíždíme starým městem".

Obklopovala nás vánoční výzdoba a objevily jsme další dvě sochy Andersena, takže už jsem napočítala čtyři zde v Odense.

A poslední společný den - úterek - jsme si užily v Bazzaru - ráji tureckém a arabském (tržnice se výrobky tohoto druhu) a odpoledne pak na mini kolovém výletku za Odensi. Více dokumentace na fotkách a třeba Peťa přidá nějakou zábavnou historku, na kterou jsem v tom počtu zapomněla :-D

No a mně pak zbytek týdne utekl celkem rychle...