Příjezd do Odense a první dny ve škole

Vidím to tak, že závěrečný článek o Kalo ještě přidám. Teď dokavaď mám v živé paměti první dny zde, budu psát o Odense. Pak někdy se melancholicky se vzpomínkami vrátím na jazykový kurz ;-(

Asi tak nějak vyplývá, že zvykat se tu bude těžko. Ale teď v pondělí už začala škola a hned nás pěkně zapřáhli, takže všechno utíká zatím celkem rychle. Ale o tom později.

V sobotu nás Terčin hodný tatínek vyzvedl ve škole v Kalo a začala velká sranda. Jelikož krámů byl požehnaně a ještě jsme si nechali něco přivézt, plus tatínek tatínek měl samozřejmě nějaké nezbytné věci na služební cestu, museli jsme kufr trochu nafouknout a přerovnat, ale nakonec vše s úspěchem. Nic jsme vyhazovat nemuseli a dokonce i kytky v květináči transport přežily.

(Nevím, jestli jsme to psala, ale to je tady jedna z nejlevnějších věcí. Terka má koupené papričky a mně dala k narozeninán taky nějakou pěknou kvetoucí :-))

Cestou jsme ještě na chvilku zastavovali u Aarhusu u známé Šedivých, která nás pohostila vynikající dortíkem. A pak podle GPS valili do Odense. Tady nás už čekala naše spolužačka Lenka i s klíči, protože první uvítací den jsme propásly. A celá hrůza mohla začít - dobrá, ne tak docela, teď s odstupem už je to lepší.

Zjistily jsme, že budeme sdílet jeden malinký byteček s dalším spolubydlou a ve většině případech je to namixované kluk - holka. Já jsem na tom o něco lépe. Němec Ludwig van Beethoven se prozatím zdá čistotný, milý, žádný noční pařmen a jeho angličtina je asi tak stejně dobrá jako moje :-D Byl tu týden přede mnou, a tak už nakoupil spoustu věcí, takže jsme se teď snažila, abych mu nezůstala nic dlužna. I když možná je z té bohatší vrstvy, protože se neostýchal koupit pánev v IKEA za 100 kr., na kterou jsem mu musela přispět... Já jsem dnes nakoupila v bazaru zapíkací misku, škrabku, malý nožík a struhadlo za 47 kr. No, prosim!

Terka si bude muset na spolubydlícího zvykat o něco déle. Je to Dán, takže určitě může procvičovat, co jsme se naučily, ale jeho pižmo je poněkud podivné a važí zhruba 200 kg. Na druhou stranu je však kuchař a už jí několikrát udělal něco dobrého.

Co se týče děcek ze třídy, jsme asi zatím trochu mimo. Víkend jsme prospaly a trochu prolezli město s Terčiným taťkou, takže žádného sedánku jsme se nezúčastnily. Ale myslím, že bude ještě dost času vše napravit. Už jenom to, že první tři týdny nás čeká celkem náročná práce, na kterou jsme rozděleni do různých týmů.

Jedná se o speciální festival Robo Workshop. Ve zkratce jde o to, že spoluprácí tří škol - naše sociální pedagogika, IT studenti a designéři vzniklo 12 týmů, které se utkají o cenu 3500€. Už jenom proto musíme makat jak šroubci :-D Cílem je vytvořit něco jako robota, lépe řečeno interaktivní pomůcku, kterou budou moci využívat děti se specifickými potřebami. Teď ve dvou dnech jsme měli takový úvod, takže si ještě sami tak nějak utváříme představu o co vlastně půjde.

Kdo má zájem, můžete se podívat na stránky a také na náš nechutně nabitý program :-D Vše v angličtině.

http://www.projekt1.ots.dk/

Jinak město je krásné. Centrum je trošku komplikovanější, stále chodíme s mapou v ruce a už se těším až se úplně zorientuji. Je tam spousta spletitých uliček a soch inspirovaných H. CH. Andersenem (Dánové toto jméno vyslovují také nějak speciláně, podobně jako Holanďané Vincent van Choch :-)). Zítra dostaneme ve škole kola, tak to zas bude jednodušší. Hlavně ta cesta, kterou už jsme asi dvakrát absolvovali pěšky a není to nic moc přijemného za horka - zhruba hodina cesty. Ještě když jste jedinej magor, kterej jd epěšky a zbytek má kola :-D

Včera jsem udělala první velký nákup v Lidlu. Musím sbírat účtenky a pak si to na konci vypočítat, abych věděla, jak vychházím, ale teoreticky by to zas tak strašné být nemuselo. Dělala jsem si špagety se sýrem a dneska fetucci těstoviny se slaninkou, takže mám trochu přetěstovinováno, protože mi ještě zbylo. A mají tady výborné slané máslo. Chystám se ještě nakoupit brambory - mám tu zapíkací misku, špenát, k snídani většinou mívám vločky či cornflaky s mlíkem. no, tak snad hlady neumřu. Akorát mi teda dost krutě chybí sladkosti!

A ještě poslední část, že se o nás stále moc hezky starají. Učitel chce, abychom ho považovali za tatínka a je dost vtipnej. Pak asi uvidíte na fotkách. Poskytli nám kartičku na 10 volných jízd autobusem (teda zaplatili), udělali nám pěkné přivítání se snídaní (škoda, že se to už nebude opakovat) a celkově jsou velice ochotní.

Tož tak. Nj, asi si začínám zvykat nebo spíš budu muset. Akorát jedno kouzlo bych potřebovala, a to přemístit sem děcka z Kodaně ;-)

A kdo mi chce poslat dopis, pohled cokoli, až do prosince jsem na adrese:

Daniela Baráková

Rasmus Rask Kollegiet

Elmelundsvej 4, 4 ST 1402

DK - 5200 Odense V

Denmark