Nehoda na kole a praxe ve školce

Tak dneska je poslední den prázdnin a zítra nám začínají dva týdny prezentací (dalo by se to nazvat započtovým týdnem) z první půlky předmětů. Pořádně ani nebyl čas všechno připravit, tak jsem zvědavá, jak to dopadne.

A pak jako odměna přijede papínek, mamička, Baruška a Kubánek ;-) (Ludva už je s tímto faktem obeznámen.)

Týden před prázdninami jsme měli praxi ve školce (o tom později) a horoucně jsme plánovali náš velkolepý trip, behěm kterého se podařilo zarezervovat špatně lístky a jeden spoj nám byl zrušen. Takže opravdu bylo perno + komunikace pouze přes maily s děckama z Kodaně, do které s enazpojují všichni zúčastnění... No, zkrátka a dobře na psaní nebyl čas. A tak to teď shrnu pouze do nejdůležitějších bodů.

Před čtrnácti dny jsme opět na víkend vyrazily stopem do Kodaně. Abychom rozplánovali výlet a byli zase v centru dění ;-) A patálie s kolem mohly pokračovat. Byl to první den, kdy jsem jakžtakž dala do kupy kolo, které jsme s Rasmusem našli u nich ve vesnici, leželo tam nějakou dobu, nikdo ho nebral, bylo odemčené, a tak jsme vzali. Tím jsem získala nový celkem luxusní bicykl, ale záhy o něj zase přišla.

Řítily jsme se dolů z kopečka od nás z dormitory směrem na exit, kde jsme měly v plánu kola zaparkovat. Ale daleko jsme k našemu "štěstí" nedojely. Bohužel došlo k nedorozumění a Terka, která jela jako první nevěděla, jestli odbočujeme nebo jedeme rovně. Zpomalila a motala se na místě, jak holub na báni. Já jsme měla celkem rychlost, tak jsem pouze volala: "Jeď, jeď!" a myslela, že ji předjedu (ano, opravdu zleva jak je to správně) a ona mě bude následovat. Jenže Terka se na poslední chvíli rozhodla, že zatočí, a tak jsme to do ní nakrásně napálila. No, vypadalo to asi komicky strašidelně, jelikož tuším, že ne jedno auto zastavilo, kolemjdoucí se na nás dívali, nějakej chlapík se tam taky pokoušel zasáhnout. Já jsme se strachovala o Terku, ale ta dopadla lépe než já. Dopadla skoro do měkkého na kola, já jsem brzdila obličejem v trávě (představa betonu mě vůbec neláká :-( ).

Krev z nosu, kapky na nových šatech, roztržené elasťáky, silné strupy na koleni, špinavá bundička, brýle nakřivo, obří modrák na nose a podezření na vnitřní zranění, jak mě strašně píchalo v boku. Myslím, že přeháním jenom malilinko, protože jsem byla fakt otřesená a děsila se dalších kol. Na tom "novém" je podlě mě osmice na zadním kole a šlapátka za Boha nejde vrátit do původní pozice a zasahuje do kola.

Nicméně příběh pokračuje, my jsme silou vůle zaparkovaly kola u Lidla a stouply si hned z kraje u silnice a měly štěstí. Po chvilce nás milý mladík vzal!

Zbytek víkendu už se pak žádná nehoda nestala. Ionut nás královsky hostil, viděla jsem Juno, akorát cesta zpátky se nám vymkla z rukou, protože jsme hodinu mrzly na dobrém exitu, nikdo nás nevzal a domů dojely celkem pozdě. Ale někdy nás to neštěstí potkat muselo.

No, a na další týden ze mě musela být znovu socka a musela jsme si vyžebrat kolo u jednoho Číňana. Začala nám totiž praxe ve školce, kam bych pěšky musela vyrážet hodně brzy. První den mě sice málem trefilo, protože jsme si chtěla dofouknout pneumatiku a místo toho jsem ji uspěšně vyfoukla - podělanej ventilek. Naštěstí už to byl kousek, měly jsme čas, a tak jsem se pak ve školce zeptala na cyklo shop, kde mi odpoledne kolo opět nafoukli. Děs běs, opravdu. Chci tady svoje vozítko nebo minimálně tři kola do rezervy!

No, z fotek můžete vidět, že školičku jsem si opravdu zamilovala. Byly jsme tam ve dvou - Lenka, naše spolužačka s brněnské univerzity. Procvičovala jsem svoje základy dánštiny a opravdu se snažila, z toho jsem měla radost. A jinak děti jsou prostě milé, ani vám nemusí rozumět a znát vás, ale obzvlášť holčičky se rády přitulí.

Co je zajímavé, že paní učitelky děti prostě vypustí a uvidíme, co se stane. Navíc nechodí po obědě spát, jenom ty, jejichž rodiče si zažádají. Ve školce se nevaří. Tady to mají zařízené tak, že kdo přijde ráno brzy, může dostat snídani, pak je ovoce, pak děti papají svoje lunch-packy a odpoledne vždy jedno z dětí (resp. rodiče) přinesou jídlo pro všechny. Měsíc dopředu se zapisují na papír, kdo si co připraví, přičemž jídelníček je vyvážený a dbá se na zdravou stravu. Nejsou to žádná teplá jídla. Akorát třeba pečené brambory, masové kuličky, které se ohřejí apod. A hodně ovoce a zeleniny.

Paní učitelky taky vůbec nekřičí a nějak to tak všechno plyne. Když někdo nějakou aktivitu dělat nechce, tak nedělá a zapojí se třeba příště.