Proč zakládat blog nový, když můžu využít ten starý a stále krásný.
Zprávy z Mexika jsou na řadě a pokusím se vše zmapovat trošku od začátku, protože už samotná snad devíti hodinová cesta letadlem (pouze jedním z letadel) byla zážitkem.
Servis byl všude perfektní. Nebyli jsme si jistí, jestli náhodou za objednané jídlo nebudeme muset platit - známe Ryanair - nakonec vše bylo zdarma a luxus. Nejvíc právě obří letadlo KLM z Amsterdamu do Mexico City, které mělo dokonce jakoby dvě podlaží, každé sedadlo mělo vlastní obrazovku, dečku, polštářek a jakmile jsme se uhnízdili ve správné výšce, uvnitř to začalo žít. Záchody byly hezké, lidi navštěvovali své spolusedící, protahovali se, chodili si do košíku pro sladkosti. My jsme hltali filmy, které byly celkem zánovní - Králova řeč, Rango, Harry Potter - 1. část již podruhé ;-) A až jsme byli skoro přežraní - byla dvě teplá jídla a pak dezerty a svačinky. Takže se celkem těšíme na cestu zpátky :-D Akorát teda mám špatný pocit z té zanechané ekologické stopy :-(
Po přestupu v Mexiko City nás v Monterrey čekal Daniel s kamarádem a velmi vydatný déšť, který se v podstatě držel další dva dny. Dusno a teplo bylo, ale proč nás nepřivítalo zářící slunce a modrá obloha, nechápu. A to tu prší opravdu málo, tak jsme to schytali. I teď občas sprchne, ale hlavně v noci.
Danielův domek je přízemní se třemi pokoji, velkým obývákem a halou, kuchyní, dvěma koupelnami, bazénem a místem k sezení venku. Docela hezké. Všechny baráky jsou podobné. Nějak mi to připadá jako řecký styl :-)
Za dalších pár dnů přijela dánská familie - matka je sestřenice Danielova otce. Jejich synem je kamarád Kristian a další tři děti. Takže se to tady Dány jen hemží. Danielův otec Steen už kdysi do Mexika dotáhl za bysnysem a novou ženou dalšího kamaráda, takže v podstatě tři tak napůl dánské rodiny se schází. A já si občas připadám divně, když kolem sebe slyším jen dánštinu a španělštinu, ale Rasmovi jsem důrazně řekla, že musí překládat. Tak je to lepší, i ti mladí se občas snaží mluvit anglicky, ale ze začátku jsem se opravdu nudila a čuměla.
Jinak co se týče žití...
Toaletní papír se háže do koše jak v Řecku a určitě ještě někde.
Ve všech místnostech je klimatizace - větráky a pouštěče chladného vzduchu. Bez toho by se tady asi neobešli. Když jdete po ulici a vejdete do nějakého krámu, tak je to vždycky jak facka, ten chladný vzduch a teplý naopak. Jsem se ze začátku bála, že budu nachlazená, protože ty změny byly strašně rychlé a dost rapidní, ale zatím nic nepřišlo.
Ani nepřišly žádné akutní střevní potíže. Vodu si kupujeme, přestože tady mají nějaký filtr, ale stejně to nechceme riskovat. Jídlo je jiné - všechny možné druhy tortillas máme každý den a záleží jak si to kdo udělá chilli, kolik si dá omáčky a tak. Ale chutná mi a tragické následky to nemá.
Pijí pivo, tequillu občas - ta pravá je ta žlutá, ne průhledná. Sladkosti pro děti jsou s různou příchutí, ale chili je tam vždycky. Ke všemu si dávají limetky, resp. jejich šťáva. Do piva, na maso, na zeleninu. Malé zelené citronky jsou tu děsně levné. Stejně jako mango, které milujem a žerem po kilech.
Jí se naprosto nepravidelně. Většinou ráno velká snídaně - my si dopřáváme tradiční musli, ale často je k tomu toast s něčím, smažená vajíčka, nebo jejich gorditas placky. Potom bývá dlouhá pauza s nějakým malinkým drobným občerstvením, ale člověk většinou nemá hlad v tom vedru. Navečer někdy i pozdě v noci je pak velká žranice - maso. Často chodíme do restaurace, já bych to spíš nazývala fast foodem, kde servírují ty jejich placky se vším možným. Je to levné. Ale už jsme párkrát taky vařili. Anebo se griluje na zahradě či u někoho.
Celkově mi přijde, že Mexičani berou den, tak jak je, žádný stres žádné spěchání. Anebo aspoň u nás dost platí, že "take it easy" a budeme se spontánně rozhodovat podle toho, na co máme chuť. Pak taky večeříme třeba o půlnoci. Jenže když je velká skupina, tak to dost dobře nejde. Ale už jsme se s Rasmem naučili sebrat a udělat si program jenom pro sebe. Den tu moc nemá řád, což třeba mně osobně trochu chybí :-)
Začnu si sepisovat nějaké mexické libůstky, abych mohla napsat ještě další článek.
akorát bych řekla, že ta naše rodina je trochu specifická. Jednak napůl dánská a potom patří mezi tu bohatší vrstvu. O tom možná taky vypovídá užívání aut i na minimu metrů. Opravdu jsem byla ráda, když jsme poprvé mohli s Rasmem sami vyrazit do centra města PĚŠKY a podívali jsme se zblízka na domy, náměstí, obchody.
Auta tu jezdí absolutně šíleně, ale žádnou srážku jsme zatím neviděli. Alkohol v krvi nic neznamená, přestože v centrech stojí policajti s velkou bouchačkou přes rameno docela často. A to prý korupce klesá. Občas jsou nějaké výstřely, ale to jenom na ty, co se připletou a hlupáci si to rázují pozdě v noci po městě. Což neděláme ani my ;-)
2024 ©