Konečně report! ;-) ... rodina na návštěvě

Tak konečně jsem se dostala a začala psát. Ovšem možná bych místo tady tohoto žhavýho sepisování, měla sednout a vrhnout se na bakalářku. Jo, furt o tom mluvím a zhola nic a vedoucí se mi už ozval - oh no ;-(

Každopádně stále žiju, což můžete vidět na fotkách. Užívám si. Teda ne počasí, který bude asi horší a horší. Bylo nám řečeno, že slunce uvidíme velice zřídka, ba téměř vůbec. Takže čekám, jestli ta všemi obemílaná deprese postihne i mě (i když jestli jo, tak to bude z toho, že jsem lenora).

Na váze jsem znovu přibrala asi dvě kila, vlasy mám stále delší a delší, angličtinu myslím lepší (ale bez gramatické části), zásoby čokolády stabilní. Tímto děkuji babičkám a dědovi, kteří my poslali opravdu slušnou výslužku, takže na chuť neumřu :-P

A v Dánsku se chystají volit do tzv. kommun.

A co se událo za tu dlouhou dobu?

Po prázdninách nám začaly dva týdny prezentací - ala zápočet z první ůlky předmětů. Podle očekávání to proběhlo skvěle, i když strach a nervozita trochu byly. Samozřejmě největší srandu jsme si užili při dramatických vystoupeních a "akrobacii" :-)

Jako odměna po neustálém setkávání, řešení, vymýšlení a plánování s týmem, přijela ve středu rodinka. Mamka, taťka, Bára a Kuba. Mohou jenom vyprávět, jak jsem je hezky vítala ustrojená ve dveřích s chlebem a solí v ošatce ;-)

Ve čtvrtek po škole jsme vyrazili procourat centrum Odense, ale ještě předtím mi drahý tatínek opravil kolo. Velice se podivoval, jak je možné, že jsem je takhle dorasovala a ze dvou pak nakonec udělal jendo velice plně funkční - dokonce i přehazka začala fungovat, kterou mám teď pro jistotu stále na nejlehčí kolo, abych to nějak nepos... Plus mám ještě pneumatiku a celé vybavené kolo navíc a spoustu načiníčka k tomu, takže můžu vesele řádit :-D

Zima nás nezaskočila a měli jsme i první úspěchy při hledání cashí. A samozřejmě proběhla návštěva pivovaru, kde jak jsem hledala všude možně, tak jsem nenašla žádnou prodejnu.

Na pátek jsme si naplánovali dle počasí výlet do Kodaně a kupodivu to vyšlo. Označuji nás za nejpomalejší vozidlo na mostě z Fynnu na východ. Dost jsme se kochali a fotili o sto šest a poslouchali Kašpárka v rohlíku :-)

Dánové všude na parkáču používají jejich vypečené hodinky, které mají umístěné na předním skle. My bohužel nic takového nemáme, ale naštěstí se nám povedlo najít bezplatne parkování a pak se jenoom dvě zastávky dovézt do centra. A to bylo zas stejné, jako jsme ho už několikrát viděla ;-) Ještě mě tento turistický okruh čeká s Peťou, která přijíždí v pátek :-)

Pravda něco bylo extra: Comix shop, ve kterém byl taťka v sedmém nebi, a využití místní lodní MHD, kd ebyl vlastně taky taťka v sedmém nebi :-P Nebo ještě něco bylo úžásně jiné?

Na večer jsme měli plán "jít se do baru vožrat jak prasata" :-D Ale naštěstí nevyšel. Bohužel jsem nějak popletla data a tuto dobu byla Helloween party se vstupným. Blbé, že jsme zároveň promeškali speciální první den, kdy začali prodávat speciální vánoční pivo. Dělá jej skoro každý pivovar a jsou hodně silná. (Čekám na reference toho kastlíčku, který jste si přivezli domu...) No, takže jsme myslím pojedli a zalezli do postele. Teda my tři ubožátka lehli na matrace + k tomu některé vyfouklé! Já nevím, kdo rozhodl nebrat tu krásnou deseticentimetrovku :-P

A sobota byla poslední dnem. Dokonce jsme si aji přispali. Připomínám znovu, že jsme se těšili na večerní pivečko do baru. Čekal nás famózní výlet na sever Fynnu na pláž. Až na ten silnej větr to byla nádhera. A rozhodli jsme se, že začínáme šetři a kupujem summer hus na pobřeží :-D Jenom si to představit: Nádherná kolonie. V létě grilovačka na terásce s výhledem na moře, celej den v plavkách a chodit s eosvěžovat do vody. Pak sednout na kolo a brázdit nádherné cyklostezky v okolí. Procvičovat se v dánštině, angličtině a dalších jazycích a lovit cashky. A Meguška by poprvě viděla moře a možná by ji nebylo takové horko ani jako na jihu.

Den jsme zakončili shlédnutím domku H. Ch. A. a dortíkem, kafíčkem a horkou čokoládkou v supermarketu - zn. OPRAVDU LEVNĚ! Rychle večer pojedli a znovu vyrazili na bar. Ale, co se stalo? Bylo zavřeno! Tak jsme se zase dokodrcali zpět. Až pak chatu se spolužačkou, trubka Dalinka zjistila, že ke vstupu do haly je potřeba použít magnetický klíč. O této novince jsem věděla jenom v prádelně. Ale zbytek už byl línej jít znovu, tak to asi bylo znamení, že máme zůstat.

A v brzkých ranních nedělních hodinách opustila posádka teplo dočasného domova jejich dcery, sestry, švagrové :-P Bílý kapesník na rozloučenou ještě dlouho mával a až peřinka usušila slzy hostitelky. Kolem oběda pak byl pokoj vygruntován (blbej nápad uklízet před příjezdem návštěvy :-P ) a bytečkem se rozhostil stísněný pocit prázdnoty. Ale vzpomínky a fotky zůstaly a život šel dál a teď už si po nich ani nevzdechne :-D

V komentářích očekávám spoustu doplňujících a vtipných historek, na které jsem zapomněla!