Tak první info o cestě sem a první dojmy...
Kdo vůbec neví, o co jde, tak Dalinka se vydala na studia do Dánska :-) Teď první tři týdny mě čeká jazykový kurz dánštiny v Kalo - přeškrtnuté "o" a pak přesun do školy v Odense. A na Vánoce už budu zase zpátky doma :-)
Kalo se nachází kousek od Ronde (též přeškrtnuté "o"). Tahle vesnice je větší, takže už ji bez problémů najdete na mapě, ale Kalo je celkem prdel. Na druhou stranu dobře. Je tady krásně, ticho, klid a mír :-D Takové malinkaté studentské městečko položené uprostřed lesa (ithey say in the middle of nowhere) blízko pláže. Máme vlastní kino, jídelnu, místnost s televizí, tělocvičnu, prádelnu, palouček a spoustu baráčků na obývání. V každém je většinou zhruba osm pokojů po dvou, společné sprchy, záchod, obývák, kuchyňka a úklidová místnost.
A jak jsme se do téhle díry dopravily? Cestovala jsem společně s Terkou - spolužačkou z univerzity, takže na všechny problémy jsme byly dvě. Ale cesta proběhla skvěle. Z Brna jsme vyrážely v pátek kolem třetí hodiny odpoledne autobusem Student agency. Zpoždění se zvyšovalo, ale my jsme naštěstí měly velkou časovou rezervu - stejně jsme tu byly jako první.
V Praze jsme přestupovaly na druhý autobus s cílovou stanicí Oslo. Cesta ubíhala příjemně, v noci se kupodivu dalo spát - nějak jsme se tam s Terkou vměstnaly. Taky jsme ještě po půlnoci přestupovaly na trajekt, takže zase změna a pak ta cesta je právě hned rychlejší. A z přístavu v Dánsku už je to jen zhruba dvě hodinky do Kodaně. Tam jsme dorazily asi v sedm ráno. Obtěžkány všema kuframa a taškama jsme vyrazily k nádraží.
A hned tu byla historka: Nádraží vypadá celkem normálně, nechybí samozřejmě bezdomovci, mladí pankáči a pár tmavých týpků. Terka si odskočila na záchod a já zůstala sedět na všech taškách, aby nikdo nic nevzal. Tak tam ti tři tmaví hoši jdou, celí zjizvení, divní na první pohled. Obešli mě a pak jeden zůstal za mnou stát u výtahu a dva si stoupli ke schodům naproti mě. Tak mi hned hlavou začal běžet příběh, jak jsou děsně divní a jak mě chtěj okrást. Naštěstí pak dorazila Tera, tak jsme navlíkly zavazadla a šly pryč. No, kdo ví, co by se odehrálo.
Koupila jsem lístky, jely tři zastávky jejich luxus vlakem - spíš to vypadá jak nadzemní metro, jezdí to každou chvíli a není tam žádnej průvodčí. A na stanici Valby - tři zastávky - jsme s eznovu zeptaly na náš extra bus 888, který byl nejlevnější a nejrychlejší. Nějaká okružní jízda pro turisty hlavně asi, ale nám se skvěle hodil Rezervaci jsme měly až na jednu hodinu odpoledne, ale paní řidička - kočka blonďatá - nás vzala už v devět. A zase jsme přestupovaly na trajekt a pak už dorazily do Ronde.
Zde nás přivítala živá muzika z místní hospody, tak jsme si udělaly pohodu, sedly na lavičky a daly si oběd. Jelikož nikde nebylo psáno o žádném busu z Rodne do Kalo, domnívaly jsme se, že zde žádný není a že nás zkrátka čeká tříkilometrová cesta pěšky. (Záhy jsme pak zjistily, že bus tady je. Využili všichni další příchozí studenti...) V průvodci píšou, že stopování v Dánsku není obvyklé a že Dánové stopaře neberou. Ale stejně jsme to zkusily, protože během cesty bychom asi vypustily duši. Nakonec se tvrzení ukázalo za neplatné. Zastavilo nám asi hned desáté auto s milým pánem, který nás hodil až ke škole.
A tady už to začalo. Byly jsme tedy mezi prvními, tak jsme musely čekat na check-in.
Toť cesta. Mám pocit, že musím vylíčit všechno, ale dívám se, že vás to možná nebude bavit číst.
Zřídím ještě rajče na fotky a další články už budou kratší.
Na pokoji jsem se slečnou z Litvy. Jmenuje se Egle a vypadá mile :-)
2024 ©