Do Prahy jsme dorazili v pět hodin ráno. Tudíž jsme spali necelých pět hodin, například Ionut ani to ne. Dávali film Music and Lyrics a já jsem mu říkala, že se mu bude líbit. Takže se díval celou dobu a spal pak asi ubohé tři hodinky, zatímco já jsem teda usnula.
Byl to strašně dobrý pocit být zase v ČR. Ani ne tak to, že jsem zase slyšela češtinu, ale tak nějak jsem to cítila, že tady jsem prostě doma. Asi jsem opravdový vlastenec. Přestože teda bylo deštivé brzké ráno a všechno zavřené, bylo to fajn :-)
Jakmile se otevřela nová hala (fakt slušná pěkná a hlavně užitečná budova na Florenci, kdybychom měli sedět v té plesnivé hnusce, tak bych se snad aji styděla), vlezli jsme dovnitř a čekali do šesti než si budeme moct s Terou vyzvednout lístky zpět do Kodaně. Mezitím jsem probudila telefonem chudáčka Tradáčka, se kterým jsem byla domluvena, že se nás na jednu noc ujme (kamarád z brigády). A byl tak hodný, že jsme k němu mohli dorazit i ráno a mezitím, co byl ve škole, jsme se pěkně vyhrupkali. Docela sranda byla, že jsme z toho byli celí posunutí a chvílemi si mysleli, že ta noc, kdy u něj máme spát už proběhla :-)
Kolem poledního jsme si na netu vyhlídli klasickou restauračku a vyrazili do města. Tradá se naštěstí celkem slušně ujmul role průvodce.
Za restauraci jsme získali body. Rozhodla jsem se plácnout přes kapsu a dát si pořádné maso. Na radu číšníka jsme si všichni objednali jakousi specialitu + děcka ještě klasickou polívku. Byl nám přinesen talíř se třemi druhy knedlíků (chlupaté, ty jsme snad nikdy neměla, bramborové a houskové), třemi masíčky (kačena, vepřové, uzené) a dvvěma zelíčky (bílé a červené). Takže klasika. K tomu pivečko a já nenažranec jsem to samozřejmě všechno snědla, což se mi později trochu vymstilo (resp. jsem asi potřebovala siestu).
Vsuvka: Doma jsem se vážila a opravdu jsem přibrala asi 4 kila. Ani mi to nevadí, ale mamka říká, že to šlo do břicha a já byhc raděj jinam :-D To ale zahraničí dělá divy, což?! ;-)
Pokračujme. Po obídku jsme vyrazili klasickou cestou - Václavák, Staromák, Karlův most večerně romanticky osvícený, nahoru do kopečka a zase z kopečka a Dalince už začalo být setsakramentsky blbě. A pořád se zastavovala se sáčkem v ruce, však to všichni znáte, jak se vám sbíhají takový ty divný sliny :-D No, ale furt nic. Ani když jsme pak šli do kavárny, abych měla záchod po ruce a já tam dělala dřepy, masirovala si břicho a hltala vodu a pořád nic. Nakonec jsem se na to vyprdla a řekla si, že uvidíme.
Terčina spolužačka z gymplu Adéla nás provedla několika kluby a nakonec jsme se rozhodli zůstat v Roxy. A volba to nakonec nebyla špatná. Nejenže po chvilce sezení u fernetu s tonicem mi slehlo, ale ještě jsme si skvěle zapařili na jakési elektro. A všude smrděla tráva a Terka předtím omylem spadla do kalužiny a ani jsem se neopila, jak jsem zběsile tancovala :-D
Další jsme pak už ráno odjížděla směr Brno a děcka ještě den zůstávala.
Uchváceni z cen, Belgičanovi Simonovi se velice líbila architektura, protože byla jiná než v Bruselu, Ionut se málem ztratil při cestě na letiště, ale naštěstí ho nějaký hodný mladík dopravil, tak teď míluje český národ :-) V Brně jsme se pak už sešli tedy jen čtyři - já, Tera, Simon a Bo.
Já se omlouvám těm, kterým jsme se ani nezmínila, že jsme v Brně a kteří by mě třeba rádi viděli či slyšeli. Ale věděla jsem, že nebude čas na všechno a nakonec jsem se taky viděla s rodinou, což byl prvotní záměr. Překvapit je ! ;-)
Měla jsem pěkně rozplánované a načasované úterý. Ještěže babička šla k zubaři až později :-) Prarodičum jsem zavolala předem, protože jsme měla strach, aby je netrefil šlak. Ale možná jsme to stejné měla udělat i u našich. Maminka očekávala Báru (jenom ta a Tradák z Prahy věděli o této velkolepé akci :-)) a když jsem vylezla z výtahu já, chvilku teda nevěděla, jestli se pomátla a jestli si své dcery ještě dobře pamatuje.
Každopádně to bylo úžasné! Měli velkou radost a já taky! Pořádně jsem se najedla, viděla naše malé dva sousedy Fanču a Vendu, vyspala v postýlce s Meguškou, naložila se do vany s pěnou, kterou jsem od srpna neviděla (myslím tím vanu) a zkrátka si to užila. Ale všechno se krátilo, děcka dojela, a tak jsme se jim musely věnovat.
Ve čtvrtek dopoledne jsme mrzli během prohlídky Brna a bohužel nestihli čokoládovnu, jelikož Bo udělal kšeft našemu kytarovému průmyslu. Ale za to nás na Kociánce čekaly vynikající tvarohové knedlíky s jahodami a švestkami sypané tvarohem a mákem - mnam!
Večer byl pak v plánu koncert na Favále ska bandu Fast Food Orchestra. Slyšela jsem o tom, ale nikdy je neviděla a neslyšela. Tak jsme měla trochu strach, aby se to děckám líbilo, ale nakonec jsme si to užili nadmíru. Hopsali jsme, až jsme byli zpocení a Bo dokonce řádil v plném kotli :-D
Tu noc jsme spali na Králindě, a tak jsem si zavzpomínala na náš Kočkodanovskej pokojíček...
V pátek ráno už jsme pak jenom bleskově nakoupili v Tescu. Mimochodem jsem si koupila dvě kila jablek :-D A Simon koupil u ťamíků obří tašku a udělal nákup tak na dva roky :-D Když ono je to tak úžasně levný!
Ani se mi nechtělo domů, ale když jsme pak v sobotu brzy ráno dorazila do Odense do toho svýho kamrlíčku, byla jsem ráda :-)
Ještě však na závěr jedno doporučení: Nejezděte s Eurolines! Přemýšlím, jestli jim nemám napsat email. Autobusy nepohodlné (žádná síťka ani stoleček na sedadle před vámi), řidiči nerudní, cizí jazyky téměř neovládali, mluvili mezi sebou stylem "vole, vole" a pauzy na čůrání a protažení byly všeho všudy dvě (z toho jedna myslím na trajektu). Jo, a o filmu ani nemluvím, přestože mi slečna na přepážce řekla, že bude. Jsou to hajzlíci. Zlatej Student agency!
Tak a teď jdu psaním vyšťavená do sprchy. Snad kvalita článků nebyla dneska sestupná :-)